Poslední list

Podívej, klesá poslední  list, 
stržený studeným větrem. 
A ještě se zatřepotá 
než ho řeka odnese do neznáma 
jako mnoho jiných 
bez milosti, slitování... 
 
Bojím se větru 
vanoucího z blízkých hor. 
Když zavoní sněhem, 
je jako smrt, 
co zakrývá náš svět. 
 
A budeme si hřát ruce, 
od konečků prstů až po ramena, 
s polibky vonícími medem. 
Oheň z krbu bude plát, 
tam vydechnem slova, 
jež zbyla z léta a podzimu, 
nevyřčená, cudná. 
 
Zakleli jsme lásku 
do kůry starých dubů 
a prosili stráně, aby mlčely. 
I louky a borový háj se studánkou. 
Myšlenky, co zůstaly v trávě, 
v třpytu pominou. 
 
Ruce bych ti chtěla hřát, 
leč zůstali jsme němí. 
A klesáme k zemi jako ten list, 
stržený studeným větrem. 
V zapomnění.